Sportisimo 1/2Maraton Praha

Poslední březnový víkend nadešel tak rychle... Běhat jsem byl naposledy před deseti dny a končil jsem po osmi km s ukrutnou bolestí v koleni a kotníku. Od té doby jsem koleno šetřil a nestihl jsem koleno "otestovat" ani na krátkém běhu. Startovní balíček jsem si vyzvedl v pátek odpoledne, abych v sobotu nebyl pod nechtěným tlakem. Sobotní ráno mělo standardní předzávodní atmosféru. Hlavně se pořádně nasnídat, protáhnout, zatejpovat koleno a vyrážim směr centrum Staroměstská. Do zázemí se dostávám před půl dvanáctou a do startu tak zbývá přes půl hodinky. Davem se dostanu do zázemí, poslední kontrola věcí než odevzdám batoh do úschovy. Hotovo a jde se do bloku. Do startu kolem deseti minut, idealní čas na poslední lehké protažení, naladění hudby a přípravy měřící aplikace. Při účasti přes dvanáct tisíc běžců si člověk říká, že potkat někoho známeho je téměř nemožné. Přesto v zázemí potkávám tři známe běžce.. pozdrav, popřání úspěchu a jde se dál. Do startu poslední minuty, bloky se uvolňují, startovní pole se posunuje. Hraje Vltava a atmosféra je pravda neskutečná. Na obloze se ukazují slunečné paprsky a zdá se, že počasí bude výborné. Start! Rozbíhá se tradičně pomalinku, místy to ještě zastavuje. Pod startovní bránu se dostávám dvě a půl minuty od startovního výstřelu. První kilometry po Smetanově nábřeží jsou příjemné, lidé podél tratě fandí, slunko hřeje, ideální podmínky. Toto mi bohužel vydrželo opravdu jen první km. Krátce po metě jednoho km se spouští tak dobře známá bolest levého kotníku a kolene. Ještě nejsme ani u Nuselského mostu a mě už se honí hlavou myšlenky na to závod zabalit. Jsem zastance pravidla "přes bolest ne", ale dnes to zabalit nechci, počasí je fajn, atmosféra taky. Potlačuju myšlenky a nechávám rozhodnutí na metu desátého km, kdy se těsně míjí zázemí závodu. Točíme pod Nuselským mostem, tj. čtvtý km a i přes bolest držím dobré tempo lehce nad 6min./km. První bufet je před návratem na Rašínovo nábřeží a já jen lehce piju, energie je v pohodě, dýchá se mi dobře. Nezdržuju se a běžím dál. Bolest kotníku ustupuje a to mi dává naději, že odejde i z kolene. Prostě to rozběhám. Přes Palackého most točíme směr Strakonická. Hudba mi dává podporu a výborné počasí podtrhuje nekonečný barevný dav běžců. Po Janáčkovo nábřeží se blížíme k mostu Legií a já začínám kalkulovat, zda běžet, nebo zabalit. Koleno od osmého km bolí nepravidelně a jsou chvíle, kdy se ozývá jen jednou za kilometr. Nevzdávám a běžím dál. Běžím přes Mánesův most a proti běží nejlepší žena, do cíle cca 400m... vítěz už je v cíli... já před metou 11km. Bufet na 11 km, pořádně napít, natlačit banány a pomeranče. Teď to bude dlouhý. Část po nábřeží Edvarda Beneše a Kapitána Jaroše je pro mě nejlepší úsek, nic mě nijak extra nebolí, dýchá se dobře, koleno občas, kotník ok. Prostě pohoda a já věřím, že to vydrží až do cíle. Nevydrží. Ještě před Libeňským mostem a metou patnáctého km se koleno vrací v nebývále intenzitě. Musím zastavit. Snažím se jít, ale je to horší než běžet. Teď s tím už nic neudělám, do cíle se musím nějak dopravit. Další bufet na 16km, dávám si oraz delší než by bylo třeba. To už prostě musím! Kdybych to měl dojít pěšky! Běžím... bolest je snesitelná, nekonečná rovina Rohanského nábřéží přede mnou a tak jen vnímám hudbu a pohodu kolem sebe. Vidina Těšnovského tunelu dává signál konce bolesti. Na nábřeží Ludvíka Svobody mě míjí dost nevybíravě jiný běžec. Nasledek je prudká změna došlapu a koleno ihned vysílá signál STOP! Doskáču ke kraji a zastavuji. Po krátké pauze jdu pěšky, už je to jen dva km. To už dojdu. Čas přes dvě hodiny. Rozběhnu se až přes Čechův most. Střídám běh a chůzi. Pak při náběhu na Mánesův most mobilizuji poslední síly a běžím. Tady se jít opravdu nedá, atmosféra výborná, lidé fandí. Je to fajn! Cedule 21km a do cíle už jen pár metrů. Jsem v cíli. Čas 2:20 není na trable a průběh závodu tak špatný jak se zdálo někde kolem 16km. Zahřívací folie, voda, medaile, jídlo. Pak se jdu hned převléct do suchého. Vyzvedávám batoh, oblékám čísté a jdu davem směr metro. Ve frontě vyhodnocuju dnešní závod a jsem spokojený s fyzickým fondem, oproti Ústí vloni žádná bolest nohou, únava minimální. Nebýt bolesti kolene tak bych si závod opravdu užil. Letošní první závodní den je za mnou a dojmy jsou dobré. V dubnu mám dovolenou, tedy do treninku se vrátím až koncem měsíce, abych byl fit na první biky na ŠELE.