Extrém Bike Most

Domácí závod na který se vždy moc těším, ale nedaří se mi tu. Startuji tu po třetí a zatím jsem nedojel. Jednou mi odešlo kolo a podruhé jsem neměl hlavu na to prát se s blátem a trapit se. Jako motivaci jsem pozval kamaráda, ať v tom nejsem sám. Počasí slibovalo, že se bude prášit a tak jsem neměl obavy z bláta. Nohy ještě nestihly řádně zregenerovat, ale v akci "do práce na kole" jsem udržel bednu v regionu a z toho jsem měl opravdu radost. Na hipodrom jsem dorazili včas, vše jsem si nachystal a v klidu se připravil na start. Nízký počet startujících sliboval celkem klid na trati. Bylo nás cca 250. Po startu jsem se pomalu rozjel na úvodních pohodových kilometrech z hipodromu. Po deseti km se najíždí do Resslu, kde začíná parádní bikování. Technické výjezdy i sjezdy, vše mezi stromy, kde každá chyba dost bolí. Parádní vracečky. Neskutečně mě to tady baví. Nohy jedou, není co řešit. Trochu limitující je jednopřevodník, kdy občas do lehka bych ještě něco dal. Následuje odpočinek kolem Matyldy a první bufet. Odpočívám a nabírám sílu. Vyrážím na další paradní úsek, tentokráte s výšlapem na Hněvín. Než tam ale začnu stoupat, čeká mě legendární krpál. Ani náhodou, to prostě je moc těžký. Tlačím, jako většina. Následně trochu sjíždíme a zas stoupáme na Hněvím. Odměnou za tuhle dřinu je krásný vyhled z hradu. Technické schody a valí se dolů, parádní drop přes skalku mě baví. U hrany krpálu dva nepřijemné prudké sjezdy, ale vše se zvládá v pohodě. Klesám dolů, abych brzy mohl začít znovu stoupat na Širák. Tohle stoupání mě moc baví. Následuje sjezd zpět k Matyldě na bufet. Beru jídlo a pití. Valím dál. Trať je zas na chvilku oddychová než se najede zpět do Resslu. Pomalu stoupáme. V jednom výjezdu se mi zalomí sedlo a musím to řešit. Zhruba napotřetí se mi daří sedlo vrátit do správné polohy. Při nájezdu zpět do Resslu zjištuji defekt na předním kole. Mlíko to nepobralo, resp. už bylo asi vyschlé. Zastavuji abych zkusil duši. Nejsem schopný ani sundat plášť. Bez montpák jsem v háji. Nic, řeším to dofouknutím z bombičky, chvilku to vydrží. Asi čtyři km. Jsem na rozdělení tras. Těsně před limitem. Pokračovat na 72km nemá smysl, to s defektem nedám. Vzdát ale nechci. Kluci pořadatelé mi pumpou nafukuji kolo na maximum a pokračuji dál na 56km. To musím dát. Do cíle zbývá cca 10km. Po nějakém čase opět dofukuji z bombičky. Už jsem na cestě k hipodromu. Poslední bufet, opět foukám na maximum. Ještě jednou z bomby pak před hipodromem. Do cíle dojíždím. Opět se mi zde nedařilo, ale pokrok je, že jsem se dostal do cíle, i když na kratší trase.